Vzpomínka z roku 1979: Legenda přichází

Zahalen tmou a načechraným afrem přichází kdosi. Garáží se rozléhá pouze tikot jeho hodinek a podivné utlumené mumlání, snad jde o angličtinu. Jeho odhodlání je ale maximální, jeho pohyby návykově lascivní, a jeho vysoký, přiteplený falset, jako by už po první realizaci refrénu naznačoval, že teď tu bude sakra horko všem. A s dalším vegeťáckým proklouznutím a s třpytkami na motýlku je z ladnosti křepčícího konečně poznat, že ten fantom neustále chytající se za rozkrok, není nikdo jiný nežli starý dobrý Majk. 

A co na to náhodně přihlížející řidiči parkující svá auta? Postávají nevěřícně kolem, pak už chyceni magickými tóny spontánně vytvářejí kruh a křičí: „Tak sakra jeď Majku, jeď! Osmdesátky přece neskončily!“
Ve svém Tesla Roadsteru zastavuje za závorou po druhé sloce Quincy Jones a přes celé garáže křičí: „Dneska žádnej thriller lidi. Disco ještě nezemřelo!“
A davy v kruhu se vlní stejně jako předtancovávající Džeksn. Jones to chvíli sleduje, pak ale i jeho ruku chytá rytmická křeč a skáče zpátky do svého auta. Poklepává si na palubní desku, vytáčí motor naplno, stahuje okénko a jak zběsilý dupe na pedál. 
Majk se usmívá, stále se pohupuje sem a tam a alternuje refrén. 
„What the fuck is that?“ zachraptí někdo, kdo pozapomněl, že se nenachází ve slunném L. A., ale spíše v garážích uprostřed Holešovic. 
„Do hajzlu,“ přidá se další, hned jak spatří rozlítávající se závoru a stále zrychlující auťák s Quincym. 
„Všechny nás rozjede!“ vykřikne žena, co měla vždycky radši spíš jive nežli disco. Ostatní ale už nereagují a s lehkostí se nechávají unášet hudbou a posléze i kapotou Quincyho vozu. 
Jones ještě stihne vystrčit hlavu z okýnka, a když nabírá zrovna Majkla, tak se i on pokusí o procítěný falzet: „Keep On With The Force Don't Stop, Don't Stop 'Til You Get Enough!“

Reply to this post

Okomentovat